Času na cestu bylo proklatě málo a pověst řidiče dávala tušit, že pokud stihneme utkání už od první minuty bude to trochu zázrak. Řidič se ale překonával, občas i někoho předjel a tak se našlo i trochu času na zastávky pro občerstvení a odlehčení. Zjistit kolika různýma cestama se dá přijet do Blšan je úkol jak dělaný pro nás. I letos se nám podařilo přijet úplně jinudy než při předchozích návštěvách. Důležité bylo že jsme dorazili zavčasu.

Do sektoru jsme pronesli veškeré choreo, které jsme s sebou vzali. Pověsili vlajku D.B.S. Liberec (přes kterou sice nebylo moc vidět, ale každý si nějak poradil). Hned od začátku jsme začali fandit a vedle našeho sektoru se zapojovali a dokonce sami začínali s fanděním Slovanu nějací místní školáci. Fandili celkem vytrvale, a tak jsme si my mohli v šíleném vedru občas odpočinout. Domácí tým přehrával naše „zklamané“ hráče a vytvářel si mnoho šancí. Nás mohlo těšit jen to, že hraje Bogas. No a aby zábava nevázla začali jsme prezentovat choreo. Nejprve jsme opět vyjádřili podporu trenérovi. Poté jsme vytáhli velký znak Slovanu (5x5m) doplněný asi deseti vlajkami na tyčích. Jinak někteří „výletníci“ se procházeli po areálu a zakupovali různé pochutiny - pivo, klobásy, langoše,... a tak měli stále plnou pusu a výmluvu proč nefandit. Po přestávce se k nám do sektoru přestěhovala i místní mládež. Vlajkami na tyčích se mávalo každou chvilku, občas se objevila i obouruč vlajka se znakem Slovanu. Hra byla stále ve znamení vůle zachraňujícího se domácího týmu. Šancí si vytvořili mnoho, ale žádnou nedokázali proměnit. Stav mohl být klidně 4:0, ale deset minut před koncem Hološko provedl úpravu stavu skóre na 0:1. Běžela už 91.minuta a tak jsme spustili „hoši děkujem“, no hráčům se evidentně moc na děkovačku nechtělo, protože si nechali dát v 92.min. branku. Trochu nám to radost pokazilo, ale další bod z venku a poslední výjezd si žádal konečně trochu oslavu a tak jsme odpálili tři ohně. (Po dvou nevydařených pokusech v Příbrami a jednom na Slovácku se zadařilo aspoň zde.) Jediný kdo nám přišel poděkovat byl druhý trenér Slovanu Lavička!

Cesta zpět zase proběhla v poklidu. Opět se vymýšlely kraviny, nové songy i slogany... Chytré nápady nebraly konce a tak jedna kamarádka byla dost vyplašená, když jsme jí po telefonu sdělili, že se k ní chystá plný autobus žíznících lidí na zahradní párty. Nakonec pochopila, že to je sranda. Do Liberce jsme přijeli za tmy a díky tomu se podařilo řidiči trochu upravit design jednoho zaparkovaného vozu... Poté co jsme vystoupili z busu jsme zamířili do nejbližší hospy s plátnem skouknout závěr finále LM. No a jelikož jsme dostali info, že to je 3:3 a chystá se prodloužení, těšili jsme se o to víc. Našim příchodem se z klidné putiky stala pravá fotbalová aréna. Jelikož jsme všichni přáli Liverpoolu (zastoupení českých hráčů na tom nemá žádnou zásluhu) nebylo co řešit. Penaltové drama se šťastným koncem završilo skvělý výjezd.