Výjezd do „oblíbených“ Teplic nás čekal ve středu a odjezd z Liberce byl naplánován na 15:00 tudíž bylo jasný, že spoustu pracujících tento čas odradí, přesto se dal do kupy jeden autobus, který jel podpořit Slovan i na né tolik populární pohár a ty co jeli věřili, že konečně dáme v Teplicích góla, když se nám to sedm let nepodařilo .Odvážnější věřili ve vítězství J.

Cesta probíhala v tradičním konzumování několika oblíbených pochutin a vzpomínáním na starší výjezdy kdy jsme třeba zjistili, že do Teplic kdysi jel i jakýsi růžový pomeranč. Další rozhovory pobíhaly stylem Melmek volá zemi a rozumět tomu dalo zabrat i zkušeným harcovníkům, kteří se Melmecky za tu dobu něco naučili, ale jak bylo vidět či spíš slyšet, stále se máme co učit.

Šéf slíbil několika slečnám luxusní čerpačky s obsluhou, tak aby mohli v poklidu vykonávat potřebu a jak slíbil tak bylo . Na poslední zastávce před Teplicemi si někteří zapomněli ulevit a poslední kilometry byly hodně krutý. Muselo přijít počítání žlutých cedulek, co ukazují kilometry, a nastalo modlení, kdy konečně budou ty Teplice.

Do Sektoru jsme dorazili pár minut před utkáním a dorazilo i pár lidí co jeli autem, tak se nás tam sešlo cirka 60. Atmosféra byla hodně ovlivněna plácátky domácích, kterých bylo 2000 a jejich plácátka se někteří naši snažili narušit taky plácáním na nahá těla. Jinak se fandění neslo v duchu poháru.

V Teplicích se hrál zajímavý fotbal nahoru dolů a konečně po 880 minutách jsme dali gól, kterým Pepa Šural vyrovnal na konečných 1:1 což je před odvetou nadějný.

Cesta zpět probíhala v poklidu, byla už jen jedna zastávka, aby se stihnul poslední vlak, což se nakonec v pohodě stihlo, dokonzumovali se pochutiny probrala se ostatní utkání, rozebral se výsledek a hra občas se ještě zafandilo v autobuse a nakonec dojeli do Hrádku na vlak.

George D.B.S