AC Sralta Praha VS FC Slovan Liberec

Tak máme tu neděli odpoledne. Naprosto ideální čas jet někam na výjezd, pořádně se zřídit než budem muset v pondělí vstávat do práce a k tomu nás čeká Sralta. Všichni se těšej na fotbal a do tý vesnice (kde prej na pláni hořej spartani) co si říká Praha. S partou příznivců čekáme v Hrádku na autobus a vyhlížíme jestli jede ten správný bus. Jen se vyřítil ze zatáčky, každý uvnitř sebe poznal hřejivý pocit  uspokojení, protože po dlouhé době jel, věřte tomu nebo ne, náš Bobík :-D Bílá karoska poznamenaná mnoha a mnoha kilometry bez nehody. Nasedli jsme do busu a už to začlo. Nestačily jsme si ani sednout podle místenek a jeden příznivec z PL vytáhl žaludkovici, kterou odlil do kelímku nabízeje nám ochutnávku, ale pro některé jedince působila v žaludku spíše jako roznětka (naštěstí byl pyrotechnik po ruce). Na rozjezd docela fičák :-D Takto jsme se vydali na cestu vstříc lepším zítřkům a zastávce v Chrastavě, kde proběhl násadek dalších členů. No a potom konečně pro ten „zbytek“ do Liberce. Bez nich by to nebyl správnej výjezd. Dopít, vyčůrat a nasoukat do busu po létech praxe už trvá jako zastávka ve formuli 1 (asi zhruba někdy kolem roku 1950 :-D ). a následuje cesta směr Vesnice. Všichni začaly vytahovat svoje zásoby, i železné na cestu zpět, a bylo toho zase hóóódně jako vždy :-) probíhaly ochutnávky, zastávky na pumpě i mimo, aby jsme si došly s pískem. Nejmenovaný člen z modrého busu konstatoval, že je rád, že jede v modrým busu, protože bílej bus je zázračnej a plnej nekonečných překvapení. No prostě náš Bobík :-) Cestou se konaly úplný hody. Jedlo se, popíjelo, zkrátka bylo veselo. Všichni věřily, že tu Sraltu dneska převálcujem, zase chytneme vítěznou vlnu a flašky vycucnem naruby :-D Během popíjení zničehonic účastník výjezdu hlásí, že už jsme tady, v tý tý tý Vesnici p..a. Jak si tak projíždíme vesnicí, máme takový divný pocit jestli nám něco nechybí. Hle pomáhači a chrániči na nás zapomněli. Když se k tomu ozvalo: Tak si trošku zazlobíme :-) Najednou v tunelu splašený švestičky ze sadu jely na blikačky do protisměru, předjely nás, za náma to přes ručku otočily aby se následovně dostaly před našeho Bobíčka. Takto přijíždíme ke Sraltáckýmu stadionu, kde už netrpělivě čekali další členové (původně nastrčení k tajné špionáži Vesnice, ale nějak se jim tam zalíbilo). Rychle k pokladně zakoupit lupeny a vsoukat se na stadion, kde první odboj udělal důkladnou prohlídku hajzlíků a prošel jaký že to tam maj tapety. Největší radost však dělá naše tapetka skoro až na stropě, která už je tam nějaký ten pátek/výjezd/sezonu. Odebrali jsme vzorky aktuálních tapet  a šli na nepivečko. Rozvěsili se vlajky a nastalo čekání na nástup Slovánku a něčeho jako bláta nebo sláma či co to fandili domácí fanoušci. Začátek probíhal slušně, tým se zdál lepším, jenže náhle obdržel nešťastnej gól, potom druhej a už to moc nešlo ani při hlasitém povzbuzování dostat ten náš slovánek zpátky do hry. Když nastoupil do hry Bláža dokázal snížit z pohledu Sralty na 2:1, ale pak už nás k ničemu nepustili. Sralta má zas našetřeno od sponzorů a určitě ještě leasingy a hypotéky pro jistotu, ale žádné prasátko není bezedné. Cesta domů šla hladce stylem VYHRAJEME-PIJEM, PROHRAJEM A PIJEM JEŠTĚ VÍC :-) Takže v pondělí ráno a ještě dlouhou dobu v práci si někteří účastníci připadali jako rozebraný lego v krabičce, která se kutálí z Ještědu pod lanovkou :-D