Bylo nebylo, dávno nedávno, jedno knížectví. Šťastně a spokojeně by si žili nebýt toho, že se jednomu knížectví zdálo, že se v druhém mají lépe, a to že je příčina, proč se v prvním mají zle. Obě tedy nelenila, strategické plány připravila a další kapitolu do kronik dějin psáti začala. No, a ostatní knížectví si tradičně počkala, až se ty dvě spolu utkají.

Úkol byl jasný, vydobít pro Severní knížectví bodový blahobyt nebo se nevracet. Dobrovolně se po všech předchozích nezdarech opovážil přihlásit Janek.

Ludvík: "Cože? Ty se ještě opovažuješ? Po tom všem?"
Janek: "Když já myslel?"
Ludvík: "Ticho! A hlavně nemyslet! Nebo z tebe udělám sparťana!"
drápal: "Na myšlení jsme tady my."
Ludvík: "No ty rozhodně ne, drápale!"
drápal: "Že ne?"
Ludvík: "Ne."
Jarda: "Já na vašem místě, pane Ludvík, poslal bych zrovinka toho, co to minule zkazil. Bude se aspoň o to víc snažit. Je to sice Janek, ale..."
Ludvík: " No právě, je to Janek."

Poté co mu byly uděleny rady: "Ticho a hlavně nemyslet!" a "Pozor na peří a žádnej alkohol.", byl vyslán vstříc k udržení lepších zítřků pro svou domovinu pro nadcházející zimu až do jarního tání. Navíc měl slíbenou půlku princezny a celé království nebo tak něco.
Janek se díky Talentu právě naučil nové kouzlo - jak zmizet. Ale jak víme, je to Janek, tak se to kouzlo naučil obráceně a Jankovi zmizel celý svět. Leckdo by se mohl domnívat, že se to stalo po ochutnání čerstvě napečených buchet (či housek), ale pravdu mají ti, co hádali švestky.

Cestou necestou narazil na starou putovní putyku, kde se děli věci, nad kterými by i Jeho Nejtemnější Temnost, král Tmy, Lucifer XIV. žasnul. Alkohol všeho druhu tu tekl proudem a kdekdo ho nabízel.

Janek: "Ne, já nebudu. Děkuju."
kdekdo: "Podívejte se! Tomuhle fajnovkovi nechutná naše pivo."
Janek: "Cože?"
kdekdo: "Tak tobě nechutná naše pivo?"
Janek: "Dobrý."
kdekdo: "Dobrý. Říká dobrý, a přitom se ani nenapil. Vochutnat, to u nás znamená vypít, hochu."
Janek: "Celý?"
kdekdo: "No celý. Dejte mu sem ještě jedno."

O několik piv později a hodně mil dál se konečně Janek s ostatními s putyky dostali k tvrzi, která patří dvoubarevným obyvatelům Středozemě. Horečně se pustili do příprav na splnění Jankova poslání. "Udržení spravedlivé rovnováhy mezi všemi knížectvími."
Když dvoubarevní spatřili dobyvatele, nastal zmatek.

kníže Aleš: "Co budeme dělat?"
kapitán Karol: "Ještě, že máme silné vojsko. Dneska máme přehlídku... přehlídku."
kaprál Míra: "Co máme?"
Karol: "Přehlídku."
Míra : "Máme... máme přehlídku."
Karol: "Přijďte se podívat."
Míra : "Já přijdu."

Za několik minut.

Míra : "Mužstvo nástup!"
Míra : "Krucinál himlhergot laudon donnewetter, povidám nástup!"
Karol: "Poplach!"
Míra : "Nástup! Kde máš mundur, kopyto jedno?"

Po deseti minutách bitvy.

Aleš: "Kaprále, tomu vy říkáte silná a neohrožená armáda?"
Míra na obránce: "Chyťte ho!" (0-1)

Poté.

Míra : "Přiveďte mi koně!"
Karol: "Ale ten je teď v Plzni, ale já to zvládnu za něj"
Míra : "No tak jo! No a zase obrátťe!"
Karol: "Co?"
Míra : "Obraťte!"
Karol: "Obraťte koně!"
Míra : "Ale ne koně. Obraťte výsledek!"

Jankovi a jeho kumpánům úvodní strategicky a pečlivě udělené příkazy vyšly, ale postupem času na bitevním poli převzala vládu temná síla. Skrytí rádci, kteří kuly pikle, pikle kuli a pak je piklili (2-1). Janek jen nevěřícně zíral, když dozorčí jako přídavek pro přihlížející ještě odpískal co odpískal a tím rozhodl o šedých vyhlídkách severáků.
Inu nezbývalo zkroušenému Jankovi nic jiného než se vydat trasou zpět do své země zaslíbené. Zármutku z nesplnění mise ho však po návratu rychle zbavili přátelé a známí, kterým dal opět nějaký důvod k oslavám.

Ať už by se po zdárném splnění mise slavilo víc nebo míň, užil si to dobře. Když se kolem sebe rozhlédl, viděl, že ještě dneska spoustě lidí stačí jako důvod uspořádání zapíjačky třeba i nezdar.

To víte, nikdy nedělá dobře, když si někdo může myslet, že i nevydařená mise zůstane nezapitá...

Po letech v Pekle

Lucifer: "Vstávej! Čert nikdy nespí!"
čert: "Jeho Nejtemnější Temnosti, králi Tmy, Lucifere XIV...."
Lucifer: "Kde je kniha hříchů?"
čert drápal: "No, už tu dávno měla být."
čert drápal: "Ano, Dagmar Damková, to je stránka 1027, osmý řádek vlevo dole."
Lucifer: "Já vidím."
čert drápal: "Osmý řádek vlevo dole."
Lucifer: "Říkám, že vidím. Mrknu a vidím."
čert drápal: "Ano. To je tady."
Lucifer: "Jsi drzý čert."

čerti : "Je to dobrý, klesá! Je naše. Chopte se jí! Jen si ječ. Strhla nám váhu."
Dáša : "Ne. Pusťte mě! Dej ty ruce pryč! Potvoro chlupatá! Nechte mě! Pomóc! Nesahej na mě! Pomóc!"

P.S.:

Nepřipomíná vám to některý rána?
- Tak kam půjdeme dřív? Do nonstopky nebo do hospody?
- Já nejdřív domů, zadělat na buchty. Přijďte.
- A my půjdeme do hospody.
- Ne, do hospody ne. Tam už mě nedostane ani Lucifer. Vždyť tam začaly všechny ty moje maléry.
- Dobře. Já se půjdu obětovat do hospody a ty zatím hlídej venku.
- Ty seš hodnej.