Menu

Hlavní stránka

O nás

20 LET

Různé články

Co se do Sportu nevešlo

Kontakty

Odkazy

Diskuze

Starý web

Zápasy

2016/17
Liga
Pohár
Evr. liga
2015/16
Liga
Pohár
Evr. liga
2014/15
Liga
Pohár
Evr. liga
2013/14
Liga
Pohár
Evr. liga
2012/13
Liga
Pohár
LM
Evr. liga
2011/12
Liga
Pohár
2010/11
Liga
Pohár
2009/10
L-P-EL
2008/09
L-P-U
2007/08
L-P
2006/07
L-P-LM-U
2005/06
L-P-I
2004/05
L-P-I
2003/04
L-P-I
2002/03
L-P-LM-U
2001/02
L-P-U
2000/01
L-P-U
1999/00
L-P

Jiné zápasy

Fotogalerie

2006/07 a novější

2007

2005/06 - 2006/07

2003/04 - 2004/05

starší

Nové komentáře

Jacobi
1. svině
DBS
admin
svine

Nové příspěvky

Tipsport,a.s.
Tipsport,a.s.
Tipsport,a.s.
Tipsport,a.s.
Tipsport,a.s.

Hledat

 
v článcích

Rozšířené vyhledávání

Návštěvnost


počítadlo.abz.cz

22. část
MY SME MY aneb Vesmírné báchorky (pracovní název)

22. část - Kurfiřt



Autor: DBS, přečteno: 25x, komentářů: 0  |  Neděle, 25. Července 2021

...

 „Už to máš přečtený?“ zašveholila za mnou Jíťa. Skoro jsem se lekl, jak mě ta četba pohltila.

„Dočtený zrovna ne, ale kde se pasou skotské krávy nebo kde se pěstuje tabák už vím celkem obstojně.“

„Tak si můžeš po večeři s dětmi zahrát vědomostní soutěž,“ směje se.

Mít nějaké nadpřirozené schopnosti, určitě by ji můj pohled minimálně zmrazil.

„To je lákavá nabídka, ale já bych se raději konečně něco dozvěděl o tom prstenu,“ snažím se, aby můj hlas zněl nesmlouvavě.

Zarazí se: „Však se dovíš, za chvilku dorazí Zdeno a po večeři ti povíme, co chceš. A asi se dozvíš víc než chceš vůbec vědět.“

Vážně? Zatím mi celou dobu jen slibuje.

 

„Máš ještě hlad? Chceš přidat?“ ptá se mě Markétka.

„Ne, díky. Už jsem plnej.“

„Žes to tak rychle snědl?“

„Protože to bylo tak dobrý,“ trochu jsem zalhal. Ve skutečnosti jsem netrpělivostí bez sebe a nemůžu se dočkat, až bude po večeři. Řeknou mi už konečně něco o tom prstenu? A kdy vyrazíme za Vasárym? A jak se k nim dostaly knihy z muzea?

Markét uklízí ze stolu a Zdeno zahání děti do postelí.

Jíťa si složila ruce do klína a pohlédla na mě:„Takže sis přečetl, jak probíhá volba krále...?“

„Jo, celkem zajímavé. Myslím, že je dost příznačné, jak se dějiny opakují.“

„To asi jo. Ale pro nás to bylo všechno nové, z přederupční doby toho moc nezbylo... a ani jsme neměli přístup do centrální knihovny na Měsíci.“

„A teď už ho máte? Jsem si myslel, že technologie potřebná pro spojení s Měsícem, je tu zakázaná?“

„To je. Ale je to asi dvacet let, co je v hlavním městě terminál,“ vložil se do hovoru Zdeno. Zahnat děti na kutě se mu povedlo překvapivě rychle. S dětmi to umí, zjevně je talent od přírody a má zkušenosti.

„Ale o tom někdy jindy. Už četl volbu krále?“ obrátil se na Jíťu. Přešel k ní a rukama se opřel o opěradlo její židle. Připadám si trochu nesvůj, jak na mě oba upírají soustředěný pohled. Jako by se naposledy ujišťovali, že se mi dá věřit.

Jíťa se potutelně usmívá:

„Jo, zrovna jsem se ho ptala. Tak já budu pokračovat.“

I Zdeno se pousmál, políbil ji do vlasů a usadil se na židli. Zřejmě nás čeká dlouhé povídání.

 „Zkusím to vzít zkrátka,“ obrací se ke mně Jíťa a zároveň mi konečně vrací prsten.

„Asi sis všimnul, že se tam píše o pečetidlech. Tak jedno z nich je tvůj prsten.“

Odmlčí se a významně se na mě zahledí.

Jedna věta a to je vše? Nějak nevím, co si s tou informací počít. Vždyť to ani nedává smysl. Čekám, že bude pokračovat, ale ona nic.

„No…to asi není možný,“ zaprotestuji. Připadá mi to jako blbej vtip, „jak by to mohlo být pečetidlo? Vím, jak vypadají pečetní prsteny a tenhle pečetní rozhodně není.“

Před očima mi probíhají celé katalogy prstenů. Antikva-čip a jeho automatické spuštění při klíčových slovech. Ještě pořád to nedokážu přenastavit.

„Máš pravdu, není pečetní,“ souhlasí, „je to totiž pověřovací prsten.“

„Pověřovací? Ale v tý knížce psali o pečetidlech, ne?“

Ta mi ale dává… Copak tu nemůže být něco prostě takové, jak by člověk předpokládal?

„To píšou všude a dokonce si to i všichni myslí,“ odpovídá Jíťa, „ale je to špatně. Hele, pravá pečetidla za posledních několik ... co já vím ... století? Viděli jen králové, strážci královské truhlice a majitelé těch čtyř nebo tří zbylých. A všichni úzkostlivě střeží jako tajemství to, jak pečetidla vypadají. Minimálně proto, aby někdo nemohl vytvořit padělek a nárokovat si privilegia…“

„Ale když nikdo neví, jak vypadají, tak jak to víš ty?“ přerušil jsem ji, možná trochu moc ostře. Proč bych měl mít prsten, kterým se volí král - nebo k čemu je vlastně dobrej? Anebo to je vážně nějaká hra? A jak se hraje? Nejspíš je to jedno, hrajeme dál.

„Protože jsem ho viděla. Povím ti jeden zvláštní příběh. Když jsem byla hodně malá, zastavil se u nás v hostinci, moji rodiče ho ještě provozují, velmi zámožný pán s velikánským knírem. A zatímco rodiče pro něj připravovali večeři a pokoj, já si k němu přisedla a požádala jsem ho, aby mi vyprávěl, co na svých cestách zažil. Nějak jsem tušila, že toho zažil hodně. Většina hostů ráda vyprávěla o svých cestách a já jejich příběhy přímo hltala. No, a tenhle pán vyprávěl, že cestuje už mnoho let a že se plavil po moři až do Afriky... vyprávěl poutavěji než většina našich hostů a mě jeho povídání tehdy úplně očarovalo...“ zasnila se.

„Jednou se s Markétkou pojedeme taky podívat do Afriky, že jo?“ obrátila s toužebným výrazem ke Zdenovi.

Ten ovšem nevypadá, že by ho ta myšlenka nějak lákala: „To pak vyřešíme, pokračuj, prosím tě,“ pobídl ji místo odpovědi.

Zatvářila se naoko dopáleně: „Pojedem,“ prohlásila a lišácky na mě mrkla.

„No, a pak ten pán vykládal, že jede do hlavního města, kde má jeden moc tajný úkol...“ pokračovala. „ Takový historky vyprávěl kdekdo. Dětem toho vždycky navyprávěli a každý chtěl být tajemný ... ale pak jsem si všimla toho zvláštního prstenu, co měl na ruce a zeptala se, co to je za prsten. A on najednou přestal mluvit a rozhlížel se po místnosti, jako by se bál, jestli nás někdo neposlouchá. Pak jen řekl, ať se jdu podívat za mámou, jestli je už jídlo hotové. Asi bych na to zapomněla, podivní lidé se u nás objevovali docela často. Ale za necelý měsíc mě vzal otec do hlavního města, kde měl nějaké jednání. Bylo to kousek od královského paláce, a tak mě nechal venku, ať si prohlížím tu krásu, ale ať nechodím moc daleko. Ale znáte děti, jak jsem se tak rozhlížela,najednou koukám, že jsem v palácových zahradách, ani nevím, jak jsem se tam dostala.

‚Baf, ztratila ses?‘ houknul na mě nějaký kluk.

‚Proč bych se měla ztratit?‘ odsekla jsem mu. Byl to sotva desetiletý floutek a já měla už tehdy pro strach uděláno.

,Že tu chodíš tak sama.‘ on na to.

,Nejsem tu sama.‘

 ,A odkud jsi?‘

 ,Odsud.‘

,To nejsi, tady znám každýho.‘

A představ si, že zrovna v tu chvíli vyšel z palácových dveří ten pán s velikánským knírem.

‚Jóó, každého? A co támhle toho, toho s tím knírem, co?‘ chytla jsem se příležitosti.

,Toho? Tak toho tu nezná skoro nikdo,‘ odpověděl se skoro nábožnou úctou a významně potřásl hlavou.

,To je přece jasný, že ho tu nikdo nezná. Vždyť cestoval po světě a zrovna přijel z Afriky,‘ prohlásila jsem vítězně.

,Ty ho znáš?‘

‚Jasně, vždyť tu jsem s ním,‘ a zamávala jsem na pána s knírem. Asi si na mě vzpomněl a zamával mi zpátky, nebo prostě zamával jen tak automaticky, aby udělal dítěti radost.

,Tý vado, ty seš jeho dcera?‘ vykulil na mě oči ten kluk.

„Možná jo, možná ne. Proč?“ odvětila jsem neurčitě.

„Táta říkal, že tendle kurfiřt tu ve městě nikoho nezná. Jen, že tu někde má svou ženu a dceru,“ dorážel znovu, „jeho žena nebudeš, takže dcera?“

Koukla jsem mu do očí a lehce přikývla.

„Takže seš fakt jeho dcera?!“ vykřikl ohromeně.

,Že váháš,‘ strašně mě bavilo si z toho kluka utahovat.

,Jíťo! Kde vězíš? Jdem domů,‘ ozval se z druhé strany zahrady hlas mého otce.

Můj malý klam byl odhalen, a tak jsem se raději hned rozběhla k otci. K tomu skutečnému.

Doma mi pak vysvětlili, kdo je to kurfiřt, a že by určitě nebyl rád, kdyby to o něm věděl kdekdo. To ve mně probudilo touhu zjistit o kurfiřtech a volbě králů víc. Ale až nedávno se mi podařilo získat knihu „První králové“. To nejdůležitější bylo ale na několika listech z úplně jiné knihy, které do ní byly vloženy. Podle těch listů mohl krále volit pouze ten, kdo se prokázal pověřovacím prstenem. Ne pečetidlem nebo pečetním prstenem. Tak jsem si vzpomněla na prsten, co měl kurfiřt tehdy nás v hospodě na ruce... a pak se tu zjevíš ty a máš ten samý prsten u sebe. Připadalo mi to jako znamení. Takže se nediv, že mě zajímalo, co jsi zač a jak jsi k tomu prstenu přišel. Pokud sis nevymýšlel, tak je to vlastně ještě větší záhada. I když trochu jiná než jsem si vždycky představovala.“

Jíťa se s tichým povzdechem odmlčela.



Přidat komentář / Zobrazit komentáře
Anketa

Který popis z výjezdu vám nejvíc chybí?
(8122 Hlasů)

Ústí n/L (pohár)
29%

Dukla (Smrt-Pelta)
28%

Plzeň (6:0)
43%

Tabulka

2020/2021


Tabulka

  1.liga po 34. kole  
1. Slavia 86
2. sparta 74
3. jablonec 69
4. Slovácko 63
5. Plzeň 58
6. Slovan Liberec 52
7. Pardubice 52
8. Ostrava 49
9. Olomouc 45
10. Bohem.1905 43
11. Ml. Boleslav 39
12. Karviná 39
13. Budějovice 38
14. Zlín 32
15. Teplice 30
16. Brno 26
17. Příbram 25
18. Opava 17

.

.

Akce DBS


  12. Bowling 2019  
1. Komando 1522
2. Hainewalde-"B" 1150
3. Hainewalde-"A" 1124
4. Rumburak 1104
5. Prasáci 1102
6. J.K.Gäng 1048
7. LDN 1033
8. MY 1005
9. PMNM 929
10. Nehraju 795
11. Star tým 759
12. SFA 587

 

 

  JKG - George cup-13  
1. JKG-B 10
2. JKG-A 4
3. JKG-C 3

 

  střelci  
1. Vláďa (JKG-B) 7
2. JéKáč (JKG-A) 4
3. Tomík G(JKG-C) 3
4. Alf (JKG-B) 2
  George (JKG-C) 2

 

  vyřazovák č. 27  
1. George () (6/10)
2. Péťa G. () (1/10)
3. Vláďa () (1/8)
4. Markéta () (1/7)
5. Ivan () (1/6)

 

  vyřazovák č. 28  
1. Tomik (JKG-C) (6/11)
2. Lucka (-) (4/11)
3. Ivan (JKG-C) (4/10)
4. Zdeno (JKG-A) (3/9)
5. Verča (JKG-A) (0/6)

 

  vyřazovák č. 29  
1. Smrťák (JKG-A) (8/11)
2. Ivan (JKG-C) (6/11)
3. Hacpat (JKG-C) (2/9)
4. Tomik (JKG-C) (2/8)
5. Verča (JKG-A) (0/6)

 

 

Přihlášení

Jméno:
Heslo:










Copyright © 2010 D.B.S., All right reserved
Powered by DEV web management system

DWMS13ACL