Menu

Hlavní stránka

O nás

20 LET

Různé články

Co se do Sportu nevešlo

Kontakty

Odkazy

Diskuze

Starý web

Zápasy

2016/17
Liga
Pohár
Evr. liga
2015/16
Liga
Pohár
Evr. liga
2014/15
Liga
Pohár
Evr. liga
2013/14
Liga
Pohár
Evr. liga
2012/13
Liga
Pohár
LM
Evr. liga
2011/12
Liga
Pohár
2010/11
Liga
Pohár
2009/10
L-P-EL
2008/09
L-P-U
2007/08
L-P
2006/07
L-P-LM-U
2005/06
L-P-I
2004/05
L-P-I
2003/04
L-P-I
2002/03
L-P-LM-U
2001/02
L-P-U
2000/01
L-P-U
1999/00
L-P

Jiné zápasy

Fotogalerie

2006/07 a novější

2007

2005/06 - 2006/07

2003/04 - 2004/05

starší

Nové komentáře

Jacobi
1. svině
DBS
admin
svine

Nové příspěvky

trenér
trenér
trenér
Tipsport,a.s.
Tipsport,a.s.

Hledat

 
v článcích

Rozšířené vyhledávání

Návštěvnost


počítadlo.abz.cz

39. část
MY SME MY aneb Vesmírné báchorky (pracovní název)

39. část - Fotka



Autor: DBS, přečteno: 55x, komentářů: 0  |  Neděle, 5. Prosince 2021

 

Země, Žitavská pánev, krčma v podhradí Grabštejnu

 

Zdena i Majklose pohltil vír oslav na hradě a já se procházím po okolí, abych si trochu oddychnul a vyčistil hlavu. Ani nevím, jak dlouho už jsem venku, ale začíná mi být trochu chladno. Varování, že rána budou mrazivá, se naplnila. Hledám tedy nějakou krčmu, ve které to i v tuhle brzkou ranní hodinu nehučí jako v úle. Jednu takovou jsem našel u malého rybníčku. Uvnitř mě obklopí sálavé teplo. Přítomní vzali můj příchod na vědomí jen pokynutím hlavy a dál se věnují svému. Nenápadně se vmáčknu mezi ty, co se ohřívají u krbu a obhlížím osazenstvo. Pár lidí postává u pípy, další jsou v hloučku kolem kusu pečené kýty, v rohu místnosti hraje partička nějakou karetní hru a zase další sedí u stolů a povídají si nebo jen tak pozorují okolí. A vida, u jednoho ze stolů sedí Šimon. Co chvilku na něj někdo křikne „Šimon, hudba“ nebo „Šimon, ruce“, ale jeho to, zdá se, nijak nevyvádí z klidu.Vypadá, že si šel taky odpočinout od hektických oslav na hradě. Znovu se mi vybavila ta fotka v baru U Kristýny a s ní i vzpomínky na časy strávené na Měsíční základě u Opuštěného Dolu. Během té chvilky nostalgie mě přemohla neovladatelná touha zjistit, kdo na té fotce doopravdy je.

„Nevadí? Můžu si přisednout?“ ptám se nesměle.

„Ale jo, klidně se posaď,“ odpoví Šimon zvesela a naznačuje mi, ať si sednu.

Pak se ale zarazí: „Hele, nejsi ty ten tajemnej volitel?“

„Tajemnej volitel? To slyším prvně,“ ošiju se.

„Pokud si vzpomínám, tak si seděl v sále blízko krále, ne? No, a jelikož se šíří zvěsti, že se objevil nový volitel, kterého nikdo nezná, tak mě napadlo, že bys to mohl být ty,“ Šimon na mě spiklenecky mrknul.

„Tam mě vzal Zdeno. On se zná s králem, tak mě vzal s sebou jako hosta,“ odpovídám vyhýbavě.

„To jako když jsem tam s nima seděl, tak se ze mě stal hned volitel? Jako vážně? Tak to mi Zdeno zapomněl říct. A kolik taková funkce vynese? ... Nebo to je jen nějaký vtípek nebo tak něco? Jestli jo, tak to moc nechápu, přicestoval jsem teprve před několika měsíci z vesmíru, tak se u vás ještě příliš neorientuju.“

Trochu mě mrzí, že mu takhle lžu, ale nemám na vybranou. Nejen, že sám nevím, co bude dál - a ty královi řeči o vzpouře a tak... určitě bych se prořekl. Ale taky se mi zrovna teď nechce vyprávět o tom, jak jsem přišel k prstenu a poutat k sobě pozornost. Asi to nebylo úplně chytrý, chtít si se Šimonem a ještěv tuhle ranní hodinu popovídat.Nevím, co ví, ale riskovat to nemůžu. Bude lepší, když se přesunu jinam. „Rád jsem tě poznal a já zas půjdu o kousek dál,“ snažím se vycouvat.

„Kam bys chodil, posaď se. Když nejsi, tak nejsi, otočme list. Tvářil ses, jako že se chceš na něco zeptat, tak do toho,“ povzbuzuje mě.

Váhavě jsem se znovu posadil. Kolem našeho stolu se mihne servírka a aniž se ptá, postaví přede mě korbel piva. Právě včas. Už mi z toho vykrucování vyschlo v krku. S chutí jsem se napil. O poznání klidnější se obracím k Šimonovi: „Jak jsem již říkal, nejsem odsud, jsem Vesmířan a objevuji Zemi. No, a zajímalo by mě, jestli jsi byl někdy ve vesmíru?“

„Ve vesmíru? Ne. Občas vycestuji mimo říši. Což je kolikrát úplně jiný vesmír, chachacha.“

„Možná to bude znít divně, ale mám takový pocit, že jsem tvoji fotku nebo někoho, kdo je ti hodně podobný, viděl v jedné hospodě na Měsíci.“

„Chachacha. Že bych byl tak slavnej. Chachacha,“ rozesmál se tak, až se polil pivem.

„Je to divný, já vím. Nikdy mě nenapadlo se tam někoho zeptat, co jsou zač, ti dva chlápci na tý zarámovaný fotce, co visela za barem. Ta fotka tam byla odjakživa, aspoň, co si pamatuju, byl u ní popisek: ,Šimon a Kuba na Měsíci‘. Vlastně ani nevím, jestli by někdo z baru U Kristýny věděl, o koho jde.“

„U Kristýny?“ vyhrkne Šimon, „tak tos měl říct hned.“

„U Kristýny? No, to je ten bar. Je a kraji základny...“

„...u Opuštěnýho Dolu,“ doplnil mě chvatně Šimon, „to si teď děláš legraci, ne?“

„Proč bych měl?“ jen jestli si neutahuje spíš on ze mě, „Tak ty víš o tom baru?“

„To vím, a můžu ti o tom povyprávět.“

Na chvilku se zamyslel: „Ale to chce panáka,“ rozhodne a volá na barmana.

 

„Ona je to už spíš taková legenda. Někdo by řekl báchorka pro děti,“ začíná Šimon vyprávět.

„Před mnoha a mnoha lety, možná staletími, se někteří Díbsáci rozhodli, že odcestují do Měsíční říše. Měsíčňané pravidelně verbovali naše lidi do armády nebo na hornickou činnost, podle toho, jestli zrovna válčili nebo se připravovali na válku. Povídalo se tehdá a i dnes se to ještě říká, že mezi Měsíčňany každý zbohatne a zvykne si na vyšší životní úroveň. Že tady u nás žijeme jako v pravěku,“ na chvilku se odmlčel a upíjí z korbelu.

„Je pravda, že se nikdy nikdo nevrátil, jen občas poslali nějaký vzkaz rodině, že se mají skvěle. A zvali je, ať přijedou za nimi. Ale starší stále připomínali legendy o Osmanské říši. O tom, jak Osmani dokázali někdy obrátit zajatce proti jejich rodné říši. A jak se tito bývalí zajatci postavili do čela Osmanských armád a během válečných výprav unášeli své bývalé soukmenovce a vydávali je Osmanům do rukou. A z těch se pak stali buď další fanatičtí bojovníci nebo otroci, když tedy přežili. Ale i přes varování starších se někteří Díbsáci rozhodli, že budou hledat štěstí u Měsíčňanů. Mezi těmi odvážlivci nebo možná spíš lehkovážníky byl i můj pra pra prapředek, který se jmenoval Šimon.“

V ten pravý okamžik před námi přistály kořalky.

„Na prastrejdu!“ zavelel Šimon. Jediným lokem jsme vyprázdnili sklenky. V krku se mi rozlilo příjemné teplo.

„Vypráví se, že je dopravili k nějakému menšímu kráteru,“ pokračoval po chvíli, „a dostali za úkol obnovit těžbu v dávno opuštěném dole. Vůbec netušili, jestli to místo má nějaký název, a tak si ho pojmenovali po svém. Sice moc nápadití nebyli, když ten důl nazvali Opuštěný Důl, ale tomu kráteru, tomu dali název Soptíkův kráter. To bylo na počest jednoho velkého, i když vzrůstem malého, Díbsáka. No, ale k věci, můj prapředek Šimon měl v tom dole pracovat taky, ale jako na potvoru zjistil, že má strach z hloubek i z výšek a že je klaustrofobik.“

Šimon se uchechtl: „... anebo se mu jen nechtělo tak tvrdě makat. Začal přemýšlet, co bude dělat, aby se nějak uživil. Přesvědčoval svého kamaráda Kubu, aby si otevřeli hospodu pro horníky. Kuba nakonec souhlasil, ale pod jednou vcelku neobvyklou podmínkou, že se to bude jmenovat U Kristýny.“

Na poslední slova dal řádný důraz a významně pokýval hlavou.

„Co je na tom neobvyklého?“ nechápu. „Pojmenovat hospodu po nějaké holce je přece běžná věc, ne?“

„Jo, to asi je. Právě proto je to zajímavé. Jak říkáš, kdekdo si myslel, že ji pojmenoval po své ženě. Ale to nebyla pravda. Někteří zase spekulovali, že jí dal jméno podle jednoho slavného androida, který hrál kdysi fotbal, a byl hóódně slavnej. Kuba ho prý bezmezně obdivoval. Ten android měl označení CR7, ale každý mu říkal Kristýna.“

„Toho si pamatuju, toho jsem viděl v muzeu krvavých sportů,“ pochlubím se, „myslím, že ta vitrína měla popisek, který končil nějak: ... dětský sen – CR7, Barbie Ken.“

Šimon pobaveně přikývl.

„Ale ani to nebyla pravda. Celé to totiž byla jedna velká škodolibost. Můj prapředek prý neuměl plavat, i proto chtěl odcestovat někam, kde to není potřeba. No, a Kristýna se jmenuje jezero, kde ho jako malého ostatní topili.“

Dívá se na mě s napětím, co tomu vyústění řeknu. Neříkám nic a tak pokračuje:

Tohle všechno se dozvěděli od praprastrejdy, který jim to napsal v jedné z několika málo zpráv, co od něj přišly. Nejdřív psal to, co víceméně všichni ostatní. Jak se jim dobře daří a jak je život v Měsíční říši skoro jako z pohádky. A tak se i další skupiny Díbsáků vypravily hledat štěstí k Měsíčňanům.

Pak ale přišla dost divná zpráva. Stálo v ní, že k naprosté spokojenosti mu v hospodě chybí pouze turecké záchody. Všichni v rodině se divili, o čem to píše. Nikdo z nich o ničem takovém v životě neslyšel a ani celé příbuzenstvo nepřišlo na to, co by to mohlo znamenat. A tak to nechali být. Až pak jednou někdo přišel s tím, že se v knize, ,Velké říše dávnověku‘ v kapitole o Osmanech dočetl o tom, že vládci Osmanské říše byli vlastně Turci. A tehdy jim došlo, že se je můj praprastrejda možná snažil varovat, aby se nenechávali verbovat Měsíčňany. Že to bylo něco jako šifra, chápeš, nebo jinotaj… že tím tureckým záchodem vlastně myslí osmanské, nebo prostě Osmany, a tak že jsou asi v zajetí, a že se jim nedaří zas tak dobře, jak píšou. Ale v té době už beztak nebyl nikdo, kdo by chtěl odcestovat a ani Měsíčňané už tu neverbovali. Což byla trochu škoda, protože můj prastejda mohl být hrdina, který zachránil Díbsáky od otroctví v Měsíční říši... Takhle se to aspoň vypráví u nás v rodině už po generace. Bohužel se ta šifra moc nepovedla. Především totiž nikdo ani netušil, že má něco luštit. Nejspíš si nedovedli představit, že by prastrejda Šimon byl schopen vymyslet něco tak rafinovaného jako je šifra...“

Šimon si nenuceně přihnul z korbelu a dívá se mě. Chvíli mi trvá, než mi dojde, že vyprávění skončilo: „To je teda dost divná historka,“ hlesnu.

Ještě jednou se napil, pak si hřbetem ruky otřel pěnu a po tváři mu přeběhl úsměv: „Vždyť jsem říkal, taková rodinná legenda. Ale když ten bar existuje a tys viděl jejich fotku, tak nějaká část musí být pravdivá,“ prohlásil s jistotou.



Přidat komentář / Zobrazit komentáře
Anketa

Který popis z výjezdu vám nejvíc chybí?
(8397 Hlasů)

Ústí n/L (pohár)
29%

Dukla (Smrt-Pelta)
28%

Plzeň (6:0)
43%

Tabulka

2020/2021


Tabulka

  1.liga po 34. kole  
1. Slavia 86
2. sparta 74
3. jablonec 69
4. Slovácko 63
5. Plzeň 58
6. Slovan Liberec 52
7. Pardubice 52
8. Ostrava 49
9. Olomouc 45
10. Bohem.1905 43
11. Ml. Boleslav 39
12. Karviná 39
13. Budějovice 38
14. Zlín 32
15. Teplice 30
16. Brno 26
17. Příbram 25
18. Opava 17

.

.

Akce DBS


  12. Bowling 2019  
1. Komando 1522
2. Hainewalde-"B" 1150
3. Hainewalde-"A" 1124
4. Rumburak 1104
5. Prasáci 1102
6. J.K.Gäng 1048
7. LDN 1033
8. MY 1005
9. PMNM 929
10. Nehraju 795
11. Star tým 759
12. SFA 587

 

 

  JKG - George cup-13  
1. JKG-B 10
2. JKG-A 4
3. JKG-C 3

 

  střelci  
1. Vláďa (JKG-B) 7
2. JéKáč (JKG-A) 4
3. Tomík G(JKG-C) 3
4. Alf (JKG-B) 2
  George (JKG-C) 2

 

  vyřazovák č. 27  
1. George () (6/10)
2. Péťa G. () (1/10)
3. Vláďa () (1/8)
4. Markéta () (1/7)
5. Ivan () (1/6)

 

  vyřazovák č. 28  
1. Tomik (JKG-C) (6/11)
2. Lucka (-) (4/11)
3. Ivan (JKG-C) (4/10)
4. Zdeno (JKG-A) (3/9)
5. Verča (JKG-A) (0/6)

 

  vyřazovák č. 29  
1. Smrťák (JKG-A) (8/11)
2. Ivan (JKG-C) (6/11)
3. Hacpat (JKG-C) (2/9)
4. Tomik (JKG-C) (2/8)
5. Verča (JKG-A) (0/6)

 

 

Přihlášení

Jméno:
Heslo:










Copyright © 2010 D.B.S., All right reserved
Powered by DEV web management system

DWMS13ACL